Úvod neboli předmluva

 

„Do Pobaltí je v posledních letech moderní jezdit“, hlásá nejedna cestovní kancelář. Nás by toto naopak odradilo. Jenže podívat se tam chceme a čím dříve, tím lépe. Za pár let se stanou Litva, Lotyšsko a Estonsko standardními evropskými zeměmi a pro ty z nás, kteří hledáme dobrodružství, překvapení nebo chcete-li nestandard, tak přestanou být přitažlivé.

Navíc si od loňska říkáme „příště na sever“, takže v podstatě už v zimě máme rozhodnuto, kam letos na dovolenou. Poněkud méně jasno máme v tom, jak se do Pobaltí dopravíme. V cestě je totiž Polsko, které je potřeba překonat. Na celou akci máme totiž opět pouhé 3 týdny a nemůžeme si tedy dovolit, aby 2 z nich padly na zemi, do které se podívat vlastně vůbec nechceme. Tam si můžeme zajet kdykoli jindy.

Po zvažování všech možných i nemožných variant (vlak, letadlo…) nakonec přistupujeme k tradičnímu způsobu – a tím je Láďa. Naplánuje si dovolenou ve stejné době jako my, odveze nás přes Polsko a potom pofrčí na Slovensko. Nic proti tomu nemá, ba co víc, přemlouvá nás, aby pro nás mohl i přijet. Za to budeme samozřejmě rádi. Představuje to však stovky (spíše tisíce) kilometrů po rozbitých polských silnicích, a proto Láďovi klademe na srdce, aby si to dobře rozmyslel.

S blížícím se létem ovšem vyvstává další problém. A tím je TERMÍN. Kvůli dlouhým dnům chceme vyrazit co nejdříve, nejlépe už v červnu. Jenže se to komplikuje, protože Luděk je v práci pověřen zastupováním svého šéfa, který je dlouhodobě nemocný a dřív než v červenci do práce rozhodně nenastoupí. A kdo ví, jestli potom nepojede do lázní. Z tohoto důvodu musíme předběžně plánovaný termín posunout a dát tak košem Pavlovi, který chtěl jet s námi, ale v práci už bohužel závazně nahlásil dovolenou. Vydává se proto na sólo cestu do Slovinska. Konečně se nám začíná rýsovat reálný termín odjezdu a tím je 28. červen.

Sháníme vízum do Běloruska. Chceme si totiž cestu obohatit o další stát. V naší oblíbené agentuře Bohemia jsme kromě víza obdrželi i spoustu dalších informací o této zemi z řady republik bývalého SSSR. Informace o Pobaltských zemích jsme načerpali z internetu, nabídek cestovních kanceláří a malého průvodce „Pobaltské republiky“ od nakladatelství Olympia.

Definitivně jsme si plácli s Láďou a začínáme plánovat trasu. Bohužel nejsou k sehnání lepší mapy než 1:500 000 pro Litvu a Lotyšsko, 1:400 000 pro Estonsko. Do Běloruska máme pouze automapu 1:750 000. Nedá se nic dělat. Alespoň ji nebudeme muset pořád převracet a ohýbat do mapovníku. Abychom zvládli objet většinu zajímavostí, dáváme si denní závazek ujet alespoň 100 kilometrů. Trasa měří odhadem necelých 2100 km, což by se za 21 dní, pokud nebudou problémy, mělo dát zvládnout. (Skutečnost ukázala, že v rovinatých krajích je 100ka naprosto reálný limit. Zvládali jsme v průměru 115 km/den a najeli tak skoro o 400 kilometrů víc oproti plánu.)

Na webových stránkách estonských přístavů jsme dokonce našli aktuální plavební řád. Rádi bychom totiž navštívili dva největší estonské ostrovy a tak máme přesné informace, kdy trajekty odplouvají. Všechno zdá se být naprosto ideální. Největší problém je sehnat v Praze americké dolaryJ. Musela jsem obejít několik směnáren: tu měli stovku, jinde dvě. Konečně jich mám 400 a k tomu ještě 6 jednodolarových bankovek; po zkušenosti z Ukrajiny je lepší vézt menší bankovky. Ovšem praxe ukázala, že dolary jsou nutné pouze do Běloruska. V Litvě, Lotyšsku a Estonsku bychom stejně dobře (možná lépe) uspěli s Eury.

Tak. Všechno máme zařízeno, domluveno, nakoupeno a nabaleno. Kola jsou v cajku připravená a netrpělivá. Museli jsme opravit bágly, protože ty moje měly špatné zipy a u Luďkových byly prasklé výztuhy. Zipy jsme nechali vyměnit profesionály a výztuhy Luděk nahradil dřevěnými prkénky.

Pojďte tedy spolu s námi navštívit země, které se teprve od roku 1991 samostatně protloukají. A že jim to jde dobře! Spolu s námi jsou kandidáty na vstup do EU, přestože stín nadvlády SSSR doznívá velmi pomalu. A jako první nakoukneme, jak to vypadá v Bělorusku, v zemi, kde stále vládne železnou rukou prezident Lukašenko. Aspoň si trochu osvěžíme ruštinu.

                                                                                                                                        Začátek akce